Prakticky každá vysoká škola nebo univerzita má dnes termín „projektově orientované studium“ ve svých materiálech a především technické vysoké školy je zmiňují téměř povinně. Vytváří to dojem, že všechny technické školy jsou velmi dobře propojené s praxí a že často kritizovaná nedostatečná spolupráce akademické scény s průmyslem je jen jakási chiméra. Jenomže při pohledu pod pokličku je všechno často jinak než se navenek prezentuje.

Jedním z hlavních důvodů je i naprosto nesprávné chápání projektově orientovaného studia. Vcelku pochopitelně mnoho vyučujících mate už jen samotný pojem, kde hlavní důraz je kladen na slovo projekt. A tak aniž by si nastudovali trošku teorie, chytí se tohoto pojmu a berou jako projektově orientované studium takové studium, kde se prostě přidá takový či makový projekt. A v tom je právě onen kámen úrazu. Drobné nebo větší projekty byly vždy součástí studia na vysokých školách. Každý student musí dříve či později prokázat na konkrétní práci, že je schopen aplikovat nabité vědomosti na konkrétní problém. Nakonec co je diplomová nebo dizertační práce? Většinou již relativně rozsáhlý projekt. Takže pokud někdo tvrdí, že používá projektově orientované studium, a to tímto způsobem, pak jednoduše na sebe prozrazuje, že se ani neobtěžoval i jen letmo prolistovat alespoň základní literaturu na toto téma.

Základním a rozhodujícím prvkem projektového studia totiž není projekt, ačkoli je důležitý a neoddělitelný, nýbrž funkce projektu a posloupnost předávání informací. Funkcí projektu rozumějme to, k čemu projekt slouží. U klasického studia slouží projekt k prokázání, že si student osvojil dané dovednosti. Jinými slovy pokud projekt odeberete, na studentových dovednostech by se nemělo nic změnit, protože se to naučil jinde a jinak a na projektu pouze prokazuje, že to umí použít. Projekt zde má pouze doplňkovou a kontrolní funkci. Už z toto kratičkého zjednodušení je vidět, že projekt u klasického studia je doplněk, který zabírá čas vlastnímu studiu a přesně tak to i vypadá v praxi škol. Většinou je hlavním kriteriem projektu pro studium jednoduchost ve spojení s časovým hlediskem. Je to správné, protože pokud by byl projekt složitější a komplexnější, pak by zabral víc času, který by se musel ubrat na jiných aktivitách, tj. na vlastním studiu. To je i příčinou většiny neúspěchů aplikování projektově orientovaného studia. Vyučující se příliš zaměří na projekt, v dobré víře jej chce mít kvalitní, složitý a komplexní, a vůbec si neuvědomuje, že tím ve většině případů přetěžuje studenta a ten pak poleví jinde. Výsledkem je většinou nabitý čas a stres jak na straně studenta, tak na straně vyučujících a především paradoxně nižší kvalita nabitých dovedností.

Naopak u správně pojatého projektově orientovaného studia je projekt „nosičem“, který slouží k získávání dovedností. Není doplňkem ani nehraje kontrolní funkci ale je přímo hlavní prostředkem, pomocí něhož studenti získávají veškeré teoretické a praktické znalosti a dovednosti. Většina studijních aktivit (přednášky, semináře, cvičení …) se v tomto případě vztahuje přímo k projektu a především, a to je důležité, jsou na konkrétních dílčích problémech projektu prezentovány a tím pádem dochází k mnoha pozitivním efektům. Předně student není přetěžován ale může se plně soustředit na projekt a všechny předměty, protože spolu souvisí a jsou spolu přímo integrálně propojené.

Dalším rozhodujícím faktorem rozdílnosti projektově orientovaného studia od klasického je posloupnost předávání informací . Zatímco v klasickém studiu studenti dostávají informace před zpracováním projektu a na projektu si je již pouze ověřují, tak u projektově orientovaného modelu většinu informací dostávají až v průběhu projektu, v momentě, kdy je potřebují, aktivně je sami hledají a kdy je jejich motivace pro vstřebání těchto informací maximální. Osobně tomuto stavu říkám „aktivovaný student“. S tímto pořadím předávání informací je spojený i jeden z nejvýraznějších psychologických efektů projektově orientovaného studia, který celé studium výrazně zefektivňuje. Tento psychologický moment je postaven na dobře známém faktu, že pokud dostáváte informace ve chvíli, kdy je nutně potřebujete, a kdy tuto nutnost intenzivně pociťujete, a kdy tyto informace sami aktivně hledáte, pak si informace podané v této chvíli daleko snáze a daleko trvaleji zapamatujete. Na rozdíl u klasického studia, kdy většinou dostáváte informace v momentě vaší pasivity, pasivního přijímání informací (např. přednášky)a proces zapamatování je daleko méně efektivní a je třeba jej několikrát občerstvovat dalším tréninkem a prací.

…